Odhaduje se, že z Cremony odešlo do světa přibližně 20.000 mistrovských nástrojů. Cremona je střed čtverce, který vzniká spojením měst Mantova, Modena, Brescia a Miláno. Je to překrásné město s nádhernými paláci, kostely, širokými ulicemi a náměstími. Z náměstí Piazza San Domenico vyúsťuje ulice Contrada del Coltellai, v níž je blok domů, který se nazýval sídliště houslařů. Tady si postavili domy největší mistři jako Antonio Stradivari, Carlo Bergonzi, Guarneri del Gesů, malý palác bohatého Amatiho a jako poslední domy Franceska Ruggeriho a Lorenza Storioniho. V Cremoně je poprvé zaznamenána tradice rodů, kde například v rodině Amati známe 5 houslařů toho jména, Stradivari 3, 5 Guarneriů, 3 Ruggeri, 3 Testore a 4 Grancino. To jsou jen ta nejznámější jména. Byla to neuvěřitelná doba rozkvětu houslařství v tak malém městě jako byla Cremona (50000 obyvatel). S dynastií Amatiho začíná velká epocha Cremony.
Zakladatelem tohoto rodu byl Andreas Amati, který byl bohatým patriciem. Jeho přesné datum narození není známo, neboť matrika, v níž tyto materiály byly, byla zničena při požáru kostela. Rok jeho narození se odhaduje 1535. Zemřel-li roku 1611, dožil se 76 let. Že se učil v Brescii není nijak prokázáno. V Cremoně pracovali již ve 14. století výborní loutnaři, později také jako jeden z nejznámějších Marko de Busseto. O nich je známo, že se zabývali také stavbou viol. Je pravděpodobné, že Andreas se učil u Busseta, přesto však postavení effů a tvar rožků připomínají Brescijskou školu. Každopádně však, jak se Amati osamostatnil, šel svojí vlastní cestou.
Na své nástroje používal překrásné dřevo. Spodní desky, luby a krk zhotovoval z překrásného javoru. Získával jej z Balkánských hor. Benátčané měli tehdy velkou spotřebu dříví na stavbu lodí. Toto dříví dováželi z Bosny a z Dalmácie. Obchodníci s tímto dřevem byli Turci, jejichž země byla často s Benátčany v nepřátelství. Se záměrem, aby jejich lodi byly lehce zranitelné, posílali jim žíhaný javor.
Amatimu nebylo líto peněz, odjel do Benátek a tam nakoupil velké množství tohoto dříví. Tam také měl možnost nakoupit různé pryskyřice k výrobě laků. Amatimu nebylo také zatěžko odcestovat na jižní stráně Alp, kde si sám vyhledával vhodné smrky na rezonanční dříví, které užíval potom na horní desky, ozvučné trámce a duše. Dokladem toho, že Andreas neměl v úmyslu jít ve šlépějích Gaspara da Saló a paola Magginiho je to, že nástroje Amatiho na rozdíl od Brescijských se vyznačují sladkým a měkkým tónem. Sláva Amatiho se velice rychle rozšířila za hranice Itálie, takže dostával i velké zakázky pro francouzský dvůr. Král Karel IX. objednal u Andrea Amatiho kompletní smyčcový orchestr pro dvorní kapelu, která se tehdy nazývala “Violons du Roi”. Bohužel se těchto nástrojů nezachovalo mnoho. Známe dvoje housle, které jsou zaručeně originál a jsou zhotoveny v roce 1551. Mají neobyčejně oduševnělý světlý tón, který v malé místnosti zní, ale ve velkém koncertním sále neobstojí. Přesto však sběratelská cena těchto houslí je obrovská. Smyčcový orchestr francouzského dvora sestával ze 24 houslí, 6 viol a 8 kontrabassů. Každý z těchto nástrojů ozdobil Amati na spodní desce třemi liliemi v modrém poli, ohraničeném liliovým věncem, který nesou dva andělé. Bohužel všechny tyto nástroje byly zničeny během francouzské revoluce v roce 1789, až na jeden nástroj, který vlastní francouzský badatel Simoutre.
Andreas Amati měl z prvého manželství 3 děti. Z toho 2 syny, Antonia a Girolama (Hieronymus). Jako sedmdesátiletý se oženil podruhé s osmnáctiletou Antiolou da Migli, která byla výborná houslistka. Po jeho smrti převzali jeho dílnu Antonio a Girolamo. Pokud pracovali spolu, stavěli nástroje podle modelu otce. Jejich nástroje převyšovaly kvalitou tónu nástroje otcovy. Až se Girolamo oženil, začal pracovat samostatně a jeho nástroje byly daleko kvalitnější, jak v práci, tak v tónu, než nástroje Antonia.
Girolamo žil v letech 1556 až 1630. Byl dvakrát ženat. Z prvního manželství měl 5 dcer, z druhého manželství 9 dětí, z nichž pátý byl Nicolo. Tento pokračoval ve šlépějích otce a dá se říci, že ještě více proslavil rod Amatiů.
Nicolo Amati se narodil 3. září 1596 a dožil se 88 let. Byl to nejslavnější z rodiny Amatiů, který také měl největší zásluhu na rozkvětu houslařství v Cremoně. Vyučil několik vynikajících houslařů, z nichž nejslavnější byl Antonio Stradivari. Tento předčil svého učitele. Kromě Stradivariho to byl Andreas Guarneri, který byl zakladatelem houslařského rodu Guarneriů. Dále Francesco Rugeri (1645-1700), který stavěl také hodně violoncell. Jeho dva synové Giacinto a Vincenzo byli rovněž znamenití houslaři. Hodně nástrojů zhotovených Giacintem se zaměňuje s prací jeho otce. Také Vincenzo stavěl zvláště znamenitá violoncella a gamby. Jednu jeho překrásnou violu vlastnil Beethoven. Nádherná viola Vincenza Rugeriho se nachází v muzeu v Berlíně.
K rodině Rugeriů je nutno počítat také Giovanniho Rogeriuse, který byl žákem Nicoly Amatiho a v roce 1700 až 1725 pracoval v Brescii. V této době pracoval v Brescii také jeho bratranec Pietro Giacomo Rogeri, který se také na vignetách označoval za žáka Nikolause Amatiho.
V Miláně žije okolo roku 1640 houslař Andrea Grancino, který nedosahuje slávy Cremonských mistrů. Jeho syn Paolo se vyučil u Nicolause Amatiho a po vyučení se vrátil do Milána, kde se usadil a se svými syny Giambatistou a Franceskem založili Milánskou školu.
V Miláně se také usadil Giambatista Guadagnini a jeho bratr Lorenzo, kteří společně s rodinou Testore proslavili Milánskou školu. Zakladatelem rodu Testore byl Carlo Giuseppe Testore. Jeho nástroje mají překvapivě plný tón.
Jako poslední z rodu Amatiů je znám Girolamo II., syn Nicolause Amatiho. Vyskytuje se mnoho nástrojů se smyšlenými jmény Amatiů, jako například Pietro, Luigi, nebo Francesco, kteří nikdy nežili. Jedná se o falsifikáty.
